Květen 2011

Odpovědnost nebo necitlivost?

16. května 2011 v 21:26 | Dan Drápal
Odpovědnost nebo necitlivost?
Patřím k lidem, kteří tvrdí, že by se mělo šetřit. Trápí mě rostoucí zadluženost naší země a myslím si, že si stále ještě žijeme nad poměry.
Vím i o tom, že se v naší zemi hojně zneužívá sociálních dávek. V některých krajích přímo kvete práce načerno. Daňové zatížení je vysoké, morální odpovědnost národa jako celku nízká, a tato situace přímo svádí k tomu, aby jak firmy, tak jednotlivci hledali způsoby, jak stát ošidit jak na daních, tak na sociálních odvodech.
Proto bych vládu rozpočtové odpovědnosti vcelku vítal. Nicméně některé způsoby šetření, které se zavádějí, považuji za ostudné.
Ušetřit se může například tím, že snížíme příspěvky postiženým, nebo tím, že snížíme nebo zrušíme státní podporu lidem platícím hypotéku. Zatímco tento druhý způsob považuji za legitimní, ten první mě hluboce pobuřuje.
Hypotéku si může vzít pouze ten, kdo už se má celkem dobře. Chápu, že ledaskdo dává přednost bydlení ve vlastním domku se zahradou před bydlením v paneláku. A státní podpora hypoték by mi nevadila, kdyby se v naší zemi nesnižovala podpora postiženým.
Ministři Drábek a Heger zpravidla tvrdí, že jde pouze o administrativní změny a že vlastně o žádné snížení podpory nejde. Znám ovšem několik případů z reálného života, kdy se podpora postižených radikálně snížila (ze 2000 na 800 Kč), případně zcela zrušila (tedy snížila ze 2000 na 0 Kč). Jedná se o tzv. příspěvek na péči.
Tento příspěvek v praxi např. ztratil člověk, který je velmi vážně nemocný a nikdy (tedy pokud nebude zázračně uzdraven) nebude schopen si sám vydělávat. Nicméně je schopen si sám dojít na záchod a sám se nají, tj. druzí ho nemusí krmit. To je dostatečný důvod, aby mu byl příspěvek na péči upřen. Pokud se jedná o člověka, kterého choroba postihla ještě ve studentských letech a který si tedy nic nemohl "odpracovat", je invalidní důchod tak nízký, že pokryje sotva nájem i toho nejmenšího bytu.
Na YouTube nedávno běželo zajímavé video. Jeden člověk tlačil druhého na kolečkové židli na Sociální odbor. Po vyřízení úředních záležitostí ho opět odtlačil k jeho limuzíně. U té "postižený" bez problémů vstal, složil si kolečkovou židli do kufru auta a odjel.
Ano, jistě jsou i takové případy. A budou, dokud většina obyvatelstva neuvěří tomu, že krást se opravdu nemá a že udat takového podvodníka je zcela správné a morální, tedy že to není žádné "práskačství".
Nicméně bojovat proti zneužívání dávek způsobem, který zasahuje naprosto nevinné a bezmocné lidi, považuji za neetické a ostudné. Fiskální problémy našeho zadluženého státu se přenášejí na bedra těch nejslabších, kteří si opravdu nemohou pomoci. Považuji za se z pravicového a konzervativního člověka, nicméně tento postup vlády považuji za ostudný, ostudný a ostudný. A navíc hanebný. Přitom by stačilo, kdyby vláda nějak zastropovala nemorálně vysoké platy vysokých manažerů v podnicích s vysokou státní účastí (ano, mám na mysli např. ČEZ). A než přijde na řadu postihování postižených, měla by snížit či zrušit státní podporu hypoték.
Šetřit na bezmocných mi připadá nejen nemorální, ale i politicky neprozíravé. Samotných postižených není tolik, aby byli významnou politickou silou. Nicméně mají příbuzné nebo známé, kteří vidí, jak to doopravdy je. Divíte se, že budou hlasovat pro stranu, která slíbí, že se bude chovat jinak? Já ne.
Dan Drápal, 15. května 2011